Jak jsem byl na hlídání u babičky

Když mi bylo něco přes půl roku, tak Slávek s Lenkou jeli do Prahy na týdenní kurz statistiky (fuj). Domluvili se se Slávkovými rodiči, že mě budou hlídat. K nim já jezdím hrozně rád. Dělám tam hodného pejska a vždycky za to něco dostanu. No ani tentokrát to nebylo jinak. Když jsme přijeli a přivítali se (umím moc hezky zvonit, vždycky vyběhnu první nahoru a pak začnu štěkat a oni mi otevřou), tak se Slávek začal vyptávat, co je ta žlutá housenka. Prý to mám na hraní, aby mi nebylo líto, že odjíždí páneček s paničkou pryč. Taky že mi to líto nebylo a pěkně jsem si hrál. Pak šel Slávek do kuchyně a našel tam pískací bumerang. Po dotazu zjistil, že to dostanu, až odjedou pryč, aby mi nebylo smutno, že by housenka nemusela stačit. Když našel Slávek další pískací hračku (tentokrát klacík), dostalo se mu odpovědi, že to je na týden, až se budu moc nudit. Po nálezu pískacího míče na jiném místě bytu od babičky zjistil, že to dostanu těsně předtím než přijedou pánečci zpátky, abych se prý těšil. A když Slávek našel ještě jednu hračku, tak mu bylo sděleno, že to je pro chvíle po jejich příchodu, protože budu mít určitě velkou radost. Slávek z toho byl nějaký špatný, ani nevím proč. Říkal něco o rozmazlování, ale tomu sem nerozumněl, prostě se o mě lidi zajímají no. Asi žárlil. Nakonec ho dorazila pláštěnka, kterou našel v kuchyni. Na opětovný dotaz, co to jako je, mu bylo sděleno, že to dostali babička s dědečkem v tom psím obchodě od hodných prodavaček za to, že pro mě nakoupili tolik věcí. Tak to má být.

PS: žádná z těch hraček už neexistuje. Mají je dělat bytelnější ne?