CACIB Wels

Rovnou z výcvikového tábora (o kterém referují pánečci jinde) jsme se vypravili na výstavu do Rakouska, pořádanou ke 100. výročí jejich kynologie. Vše jsme našli bez problémů a těšili se na zahájení dalšího šampionátu. Po cestě nás pobavily (teda pánečky, já jsem spal) cedule „Temelín je nehospodárný“ podél cest. No to víte že jo, sousedi naši milovaní. Výstava to byla čtyřdenní, ale my jsme se kvůli táboru, zúčastnili jen na poslední dva dny. 
První den nás poprvé posuzovala paní rozhodčí a vše šlo dle předpokladů, získali jsme titul CACA. V boji o CACIB jsme podlehli polskému koni (pardon psu) Weimaranus Quizmaster a zbyl tak na nás jen titul res.CACIB. Proč koni? Kdo viděl tohoto výmara, musel být nadchnutý jeho krásou. Uznávám, je moc hezký, ale copak se můžu na výmara se svými 68 cm dívat zespodu? Milý drahý Luis (tak mu říkají) je aspoň o 5 cm vyšší než já a to standardy mluví o maximální výšce 70 cm v kohoutku pro nás šediváky. Jeho páneček tvrdí, že má 69 cm, ale to může namlouvat maximálně sobě. Navíc se milý Luis bojí střílení, takže nemá lovecké zkoušky. To je další zádrhel, protože kdyby měl, tak je už dávno interšampionem a mně by se počítal ten res.CACIB jako plnohodnotný. Jenže Luis je sralbotka a tak se mi bohužel nepočítalo nic. Ani medaile jsme nedostali, no hrůza. Aspoň jsme se seznámili s moc milými lidmi od fousků.
Bydleli jsme v Ennsu, což je asi 40 km po dálnici od Welsu. Pánečci to moc šikovně našli i bez mapy, jen podle adresy. No bylo to tam docela pěkné. Poradili nám to naše kamarádky Jana, Pavlínka a Romča. Pavlínka taky naučila paničku Lenku spoustu výstavních triků, takže jsem přestal konečně chodit mimochodem a moc Pavlínce děkujeme.
Druhý den jsme chtěli vrátit Luisovi porážku z předešlého dne. Posuzoval nás jiný pan rozhodčí. Dokonce všechny psy měřil a tak jsme se opravdu zaradovali, že Luis končí. Jenže to jsme nemohli tušit, co nás čeká. Pan rozhodčí posuzoval velmi, ale velmi nestandardně. Při posuzování všech drátosrstých psů za ním chodil nějaký člověk a radili se spolu (to se nesmí), všechny drátosrsté šampiony zařízl a poslal dál průměrné psy. No a pak jsme přišli na řadu my výmaři. To vám byla fraška. Pozval nás do kruhu úplně všechny, a když myslím všechny, tak myslím psy i feny všech tříd. Mně naměřil 68 cm a ohodnotil mě známkou výborná. Jenže! Nezadal mi titul! Pak šel na řadu Luis. Změřil ho, podíval se na Luisova páníčka (ten nahodil smutný výraz a pokrčil rameny) a pak, pak na něj mrkl a šel si odložit metr. No Luis samozřejmě dostal všechny možné tituly. Jaká nespravedlnost. Tohoto pana rozhodčího nemáme oficiálně rádi. A slavného Quizmastera taky ne, protože to není výmar, ale kůň, navíc bez zkoušek. Bohužel, protože je opravdu pěkný (ale pěkný je taky proto, jak je velký), tak vyhrává, kde co.
Z výstavy jsme odjížděli opravdu rozladění. Poprvé jsme zažili, co znamenají zákulisní machinace.